Vzít to z Prahy po dálnici, skončil by kousek za Brnem. Tentokrát ale opustil i svůj tradiční okruh u Chlumína a kroužil nám na očích po Solníkách. Vozidlem byl unicykl neboli jednokolka a úkolem vydržet čtyřiadvacetihodinovku s pětiminutovým odpočinkovým bonusem za každou ujetou hodinu. Současně byla měřena vzdálenost ujetá bez stoupnutí na zem. Aktérem kdo jiný, než Vladimír Veslo Vidim.
Nikdy jsem ho neviděl veslovat, ale před pětadvaceti lety se mi tak představil, ať už ho k tomu vedlo cokoli. Teď mu to oplácím na webové adrese vvv.vyrobce.cz , kdo nevěří, ať tam nechodí, u jednokolky je taky málo co dvojitého. Ta má nekompromisní pojezd 2 m na jednu otáčku. Musel šlápnout 111 000 krát levou a zrovna tolikrát pravou nohou. Chtít jet deset za hodinu znamená frekvenci 84 ot./min., a to už není moc turistické tempo, zkuste si to na svém kole deset minut z kopce. Veslovým výsledkem je 213,97 km za 22 hodin čistého času, nedivím se, že ty přestávky využil do mrtě. Trochu si je akumuloval do foroty, takže v jednom kuse "bez doteku" vydržel tři a čtvrt hodiny.
Agentura Dobrý den byla zastoupena pečlivými mladými rozhodčími, kteří to taky vydrželi, protože v dešti mohli měřit z auta. Dalšími vytrvalci byli konzumenti piva, jež je snad tím jediným, co nevydrželo, protože během pokusu se v blízkosti pípy vystřídalo hodně přes tisíc přihlížejících.
Organizační tým nejen vydržel, ale dopracoval se souhry, která by stála za reprízu. Nutno zmínit aspoň vzorného sekundanta Fandu Třešňáka, usměvavého pořádajícího koordinátora Honzu Chvojku, masérku Evu Krbcovou a celou občerstvovací sekci z Ajmovky. O kvalitní obrázky se postaral Standa Marušák, o ty horší rychlejší můj vlastní téměřfoťák. Tipovací soutěž, která probíhala na místě i na internetu, vyhrála Radka Zellerová elektronickou hodnotou 215 km.
Teď někde v Pelhřimově probíhá tisk certifikátu, který bude předmětem pokračování.
S díky za spolupráci Jan Richter - pořád datel